Běžné povahové rysy a chování shib je mírně odlišné od ostatních běžných psů. Vyznačuje se svéhlavou a seběvědomou povahou. Shiby jsou více či méně tvrdohlavé, proto je dobré se od malička věnovat jejich výchově a nic nepodcenit. Zde bych si dovolil poznamenat, že je potřeba se věnovat výchově velice důsledně, mohlo by se lehce stát, že shiba doma "přeroste přes hlavu". Pořád je nutné vymýšlet "jak na shibu", aby ji člověk přechytračil spíše po dobrém, než po zlém. Jako každý živý tvor i shiba vyžaduje svůj čas - čím více jí svého času poskytneme a aktivně ho využijeme, tím lépe budeme mít shibu vychovanou a na sebe navázanou. U našich feneček mi tohle hodně pomohlo - jsem s nimi prakticky 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Výsledkem je to, že většinou to, co po shibách chci, pro mě dělají rády.
Při nastavení určitých pravidel se z shiby stává věrný společník, který vykouzlí na Vašich tvářích úsměv svými spontánními a někdy až potřeštěnými nápady. Shiby máme doma 2 roky a nepřestávají nás překvapovat. Střídají se dny, kdy se mohou přetrhnout v tom, jaká z nich nás více přivítá. Na druhé straně jsou dny, kdy starší Agi prostě leží na gauči a ani se nehne, byť normálně by nás šla, například ráno, pozdravit (do postele mají naši psi vstup zakázán :)). Mladší Iči zatím vítá stále a neúnavně, ale osobně si myslím, že ji to přejde s věkem - je o rok mladší než Agi. Na jejich "rvačky" se dívá lépe jako na televizi, jedinou nevýhodu to má, když se rozhodnou prát o půlnoci.
Povahově jsou tedy shiby dost specifické, není to typický pes, který neustále poskakuje kolem Vás a čeká na každé pohlazení. Shibí samostatnost a čistotnost je ukázková. Vydrží na nás neúnavně čekat na okenním parapetu a vyhlížet nás, zda už nejdeme po ulici domů.
Jak je to s ostatními psy?
Co se týče ostatních psů, tak my jsme začali ihned po dovozu domů Aginku brát mezi psy jak to jen šlo - k příbuzným, do města, prostě všude. Se psy dokážou naše shiby vycházet za určitých podmínek - z počátku novému "kamarádovi" nedůvěřují a potřebují nějakou dobu na to, aby zjistili, že "onen vetřelec" je neškodný a neublíží jim. Doma bych je samotné s dalším psem určitě nenechal, ale když jsem u toho přítomen, vědí, že ublížit nesmí. V tomto nám určitě pomohlo i nespočet hodin strávených v ZKO Javorka Česká Třebová. V řadě s cizími psy si holky prostě navykly na to, že nesmí reagovat prudce a agresivně na ostatní a nejhorším projevem se tak stává to, že vrčí a cení zuby na psa, který se je rozhodl jít na jejich vkus až příliš aktivně přivítat a pozdravit. Naše shiby tak nemají problém pobíhat venku ve smečce s dalšími psy. Netvrdím, že je to pravidlem pro každou shibu, jen s našimi se nám to bez větších problémů povedlo.
Shiba je univerzální a poměrně všestranný pes
Shiba se hodí na spoustu aktivit. Budou ji stačit procházky v městském parku, ale zvládnou i horské túry. Mohou bydlet v městském bytě, ale i venku na zahradě. S trochou píle se dopracujete například i k agility, základnímu výcviku, nebo třeba stopování. Je prakticky na Vás, co si na shibu vymyslíte - když to vymyslíte tak, že ji to bude bavit, bude to dělat ráda a obvykle i velice rychle pochopí, co po ní chcete. Hlavní je přijít na to, čím ji dokážete upoutat, zaujmout, navázat na sebe tak, aby to co po ní chcete brala jako hru, ne jako povinnost. Když odbočím k našemu cvičáku, tak Aginka je ve stavu, že začne skákat po celém autě a moc dobře ví, co přijde - může se zbláznit, jen abychom tam už byli a šlo se něco dělat (a taky se za to dostal nějaký ten pamlsek, míček za odměnu apod., to je samozřejmost :D)
Kdyby Vás zajímal můj názor na cokoliv, neváhejte mě kontaktovat, rád se podělím o zkušenosti, které jsem za tu krátkou chvíli posbíral, nebo se od někoho zkušenějšího naučil.
